V týdnu 22.-28. října 2012 proběhla celosvětová propagační akce Open Access Week (Týden otevřeného přístupu). Během Open Access Week byly připomenuty základní výhody modelu open access (otevřeného přístupu k vědeckým informacím) a snahou propagátorů bylo získat širší podporu pro to, aby se open access stal běžnou normou v oblasti šíření výsledků výzkumu a vývoje.
České akademické knihovny se k této akci připojily letos potřetí a kladly si za cíl především šířit povědomí o otevřeném přístupu mezi akademickými pracovníky a studenty. Propagačně informační kampaň zaštiťovalo heslo SET THE DEFAULT TO OPEN ACCESS a jeho česká obdoba Přepni se na open access!
Open Access Week v ČR
Akci Open Access Week a další aktivity v oblasti propagace a šíření myšlenek hnutí open access významně podporuje Asociace knihoven vysokých škol ČR (Asociace), která se v červnu tohoto roku stala pátým českým signatářem Berlínské deklarace o otevřeném přístupu ke znalostem v přírodních a humanitních vědách. Asociace vnímá signování Berlínské deklarace především jako závazek, vyžadující konkrétní kroky pro naplnění idejí open access. Účast na Open Access Week představuje jednu z možností, jak tento závazek naplnit.
Ke knihovnám, které se do propagace otevřeného přístupu zapojily v předchozích dvou letech (jmenovitě např. Ústřední knihovna ČVUT, Ústřední knihovna VŠB-TUO, Univerzitní knihovna Univerzity Pardubice, Ústřední knihovna VUT v Brně), se letos přidala knihovna Vysoké školy chemicko technologické v Praze, Knihovna Jana Palacha Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze a knihovna Mendlovy univerzity v Brně. Celkový počet knihoven podporujících otevřený přístup se tak vyšplhal na 16 (14 knihoven vysokoškolských, Knihovna Akademie věd ČR a Národní technická knihovna).
Během tří let se propagačně-informační kampaň vykrystalizovala do poměrně ustálené podoby. Knihovny propagaci otevřeného přístupu zaštiťují webovými stránkami, které slouží jako zdroj základních informací o otevřeném přístupu a zároveň jako přehled akcí konaných v rámci Open Access Week v dané instituci. Informační kampaně většinou tvoří jednak akce oslovující masově cílové skupiny a jednak akce zacílené na menší okruh adresátů. Pro masovou kampaň je využívána velká škála propagačních materiálů – letáků, plakátů, knižních záložek, vizitek, brožurek, prezentací na LCD obrazovkách, bannerů na webových stránkách, článků v univerzitních časopisech. Adresně cílenou částí propagace bývají přednášky, semináře, konzultační hodiny. Seminář Národní technické knihovny Open Access aneb Open Your Mind! pořadatelé připravili pro živé vysílání ve streamu. Nechybí šíření informací prostřednictvím sociálních sítí. Pěkný příklad ucelené a dobře propracované kampaně najdeme na webu Knihovny akademie věd ČR.
Knihovny se vydaly zelenou cestou
Knihovny propagují otevřený přístup a pustily se také do budování otevřených repozitářů. Cestičku začala prošlapávat Ústřední knihovna Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, která v roce 2006 jako první v ČR zprovoznila repozitář DSpace VŠB-TUO. Repozitář obsahuje vysokoškolské kvalifikační práce, články ze Sborníku vědeckých prací VŠB-TUO, záznamy publikační činnosti VŠB-TUO podle databáze Web of Science. Otevřenou část repozitáře tvoří články z časopisů vydávaných univerzitou a autorské rukopisy článků, které autoři poskytli knihovně pro uložení do repozitáře. Dalšími úspěšnými příklady jsou repozitáře provozované na Univerzitě Pardubice a Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. V Akademii věd a na Masarykově univerzitě je budování repozitáře podpořeno institucionální politikou otevřeného přístupu. Obě instituce politiku přijaly v roce 2010.
Krize časopisů a open access
V současnosti akademické knihovny slouží svým uživatelům především jako prostředník pro dodání potřebných vědeckých informací šířených v elektronické podobě. Knihovny spravují nejen klasické knihovní katalogy, ale také další informační systémy a databáze, které dokážou třídit a prohledávat nepředstavitelné množství elektronických informačních zdrojů. Knihovníci ovládají vyhledávání v databázích na profesionální úrovni a zároveň si jsou často lépe než jejich uživatelé vědomi, kolik peněz je nutné vynaložit, aby byli schopni pokrýt všechny informační potřeby studentů, vědeckých a pedagogických pracovníků.
Již dlouho se knihovny potýkají s tzv. „krizí časopisů“, kdy se neustále zvedá cena předplatného vědeckých časopisů a zároveň se snižuje objem prostředků určených na nákup informačních zdrojů vlivem světové finanční krize, přičemž důsledkem těchto dvou okolností je rušení předplatného vědeckých časopisů a tím omezování okamžitého přístupu k potřebným vědeckým informacím.
Nejvýrazněji v poslední době na tento neblahý stav upozornilo memorandum Hardvardské univerzity, z něhož vyplývá, že Ani Harvard už nechce přeplácet „zamčené“ vědecké magazíny. Memorandum Faculty Advisory Council Memorandum on Journal Pricing naznačuje také představu, jak krizi časopisů řešit. Autorům vědeckých článků je doporučeno, aby se řídili politikou otevřeného přístupu Hardvardské univerzity a potenciálním zájemcům zpřístupnili všechny své vědecké články v režimu otevřeného přístupu v institucionálním repozitáři DASH. Dále jsou autoři vybízeni, aby zvážili zaslání svého článku do otevřeného časopisu, nebo do takového, který má rozumné a dostupné ceny předplatného.
Dlouhodobá finanční neudržitelnost informačních zdrojů zásadních pro výzkum a vývoj vede akademické knihovny k tomu, aby se postavily na stranu aktivistů usilujících o změnu ve vydavatelském průmyslu a ve vědecké komunikaci. Alternativou je model open access, jak jej v roce 2002 definovala Budapešťská iniciativa o otevřeném přístupu.
Zelená vs. zlatá cesta
Z doporučení memoranda Hardvardské univerzity vyplývá, že open access nabízí dvě cesty, jak je možné zajistit, aby vědecký článek byl přístupný nejen předplatitelům vědeckého časopisu, ale také všem ostatním, kteří si předplatné nemohou dovolit.
První cesta, nazývaná zelená, vede přes otevřené repozitáře, do nichž autoři ukládají autorské verze svých vydaných článků. Na světě existuje tisíce repozitářů ať už oborových, nebo institucionálních. Řada prestižních univerzit si buduje repozitář, který plní roli výkladní skříně vědeckých výsledků univerzity.
Druhá cesta, tzv. zlatá, zajišťuje otevřený přístup prostřednictvím otevřených časopisů, které přenesly náklady na vydávání z předplatitele na jiný zdroj financování – zpravidla na autora.
Dle aktuální situace ve Velké Británii se zdá, že zlatá cesta vítězí v pomyslném poločase prvních deseti let od kodifikování principů open access Budapešťskou iniciativou. Zda se jedná o cestu, hájící více zájmy vydavatelů, nebo vědců, ukáže budoucích deset let. Je potřeba si uvědomit, že za „zlatou uličku“ se platí a dokud se bude zároveň platit předplatné za tradiční časopisy, do té doby bude zlatá cesta ještě více prodražovat přístup k publikovaným výsledkům výzkumu a vývoje.
Zelená cesta sice také není zadarmo, ale z pohledu jejích zastánců má jasnou perspektivu z podstaty svého založení. Repozitáře spolu navzájem komunikují a podobně jako internetová síť, jsou schopny vybudovat globální distribuovaný systém přístupu ke všem publikovaným výsledkům. Ve chvíli, kdy bude dosaženo globálního otevřeného přístupu, budou vydavatelé nuceni promítnout do ceny časopisů pouze cenu za peer-review, nikoli za distribuci obsahu časopisů. Než se svět akademického publikování přeladí na nový model, knihovny budou nabádat své uživatele: Přepněte se na open access!
Autorky fotografií
Mgr. Daniela Tkačíková (VŠB-TUO) a Tereza Simandlová (NTK)
Článek byl původně napsán pro server Česká pozice.