Ve vědeckém časopise Scientiometrics byl nedávno publikován článek českých autorů na téma predátorských časopisů ve Scopusu. Tento článek dokonce cituje ve svých novinkách i prestižní časopis Nature.

Článek navazuje a prohlubuje dřívější studii s názvem Predátorské časopisy ve Scopusu z roku 2016, která byla vydána Institutem pro demokracii a ekonomickou analýzu. Zabývá se geografickým rozmístěním autorů publikovaných v časopisech podezřívaných z predátorství a mapuje pronikání predátorských výsledků do významné citační databáze Scopus v celosvětovém srovnání.

Výzkum porovnává tituly indexované ve Scopusu, se seznamem časopisů obviněných z predátorských praktik. Autoři analyzují 172 zemí ve 4 oblastech výzkumu a výsledek ukazuje pozoruhodnou heterogenitu.

Predátorskými praktikami jsou nejvíce postiženy středně rozvinuté země zejména v Asii a severní Africe. Specificky se jedná o země bohaté na ropu a zemní plyn a východní země,“ uvedl zástupce ředitele CERGE-EI pro výzkum a hlavní autor analýzy Martin Srholec.

V nejvíce postižených zemích, včetně Kazachstánu a Indonésie, spadá do predátorské kategorie až 17% článků, zatímco některé země žádné predátorské články nemají. Celkem bylo identifikováno 324 časopisů, které se objevují jak v tzv. Beallově seznamu, tak ve Scopusu a v letech 2015 – 2017  to činilo 164 tisíc publikovaných článků. Seznam identifikovaných časopisů a údaje za jednotlivé země jsou k dispozici ve formátu XLSX jako součást tohoto článku.

Přestože sami autoři jsou si vědomi jistými omezeními této studie, je potřeba ji brát vážně a uvědomit si, že v řadě zemích problém predátorského publikování přesáhl únosnou mez a jeho řešení bude vyžadovat změny v hodnocení výzkumu.

Další informace o predátorských časopisech můžete nalézt také i na webu Ústřední knihovny VŠB-TUO.

Predatory publishing in Scopus
Štítky: