Je publikování u vydavatele MDPI reakcí na Metodiku 17+?

Zvýšená obliba vydavatele MDPI u českých autorů v posledních dvou letech nastoluje otázku, zda se jedná o připojení se k obecnému celosvětovému trendu, nebo zda by mohlo jít pouze o lokální reakci na nový způsob hodnocení výsledků VaV, jak jej nastolila Metodika 17+.

Kam zařadit MDPI?

Podobně jako u vydavatele Hindawi je MDPI vyčítáno, že jeho sídlo ve Švýcarsku jen kryje vydavatelskou činnost, která ve skutečnosti probíhá v Asii. Na základě tohoto faktu je pochybováno o kvalitě vydávaných časopisů, o kvalitě recenzního řízení a dalších obchodních praktikách podobných vydavatelů. Jeffrey Beall uvádí v interview pro blog Scholarly Kitchen v roce 2016: „I think the industry will continue to select for publishers like these, meaning many production-related jobs in North America and Europe will move to South Asia and East Asia. So the future of the scholarly publishing industry looks very much like the textile industry, with most production moved to low-wage countries.“

Vydavatel MDPI AG se sídlem v Basileji (založen 1996) za posledních 6–7 let obrovsky expandoval, přičemž se mu daří plnit všechna formální kritéria kvality, takže odpověď na otázku, zda nedochází k nebývalé korupci ve vydavatelském průmyslu, by vyžadovala důkladnou expertízu. Zároveň by stále zůstávaly pochybnosti, jestli expertíza nezanedbala nějaký aspekt, jestli je dostatečně komplexní, jestli není příliš subjektivní nebo selektivní.

Pokud by vydavatel MDPI měl být vyřazen z „dobré společnosti“, pak je téměř jisté, že by se jednalo o rozsáhlé selhání celého vydavatelského průmyslu a návazných služeb, které by muselo vést k redefinování parametrů, podle kterých by měla být měřena kvalita vědeckých časopisů. Označit MDPI za nedůvěryhodného (predátorského) vydavatele* znamená přinejmenším zpochybnit vybudovaný kredit:

  • citačních databází Web of Science a Scopus, v nichž je značná část produkce MDPI indexována;
  • asociací open access vydavatelů OASPA a COPE a jejich etických kodexů (v obou je MDPI členem);
  • edičních rad jednotlivých časopisů a jejich členů;
  • recenzních řízení v jednotlivých časopisech.

* Viz také článek There is no black and white definition of predatory publishing.

Růst MDPI

Znatelný růst MDPI v posledních letech analyzuje poměrně důkladně Christos Petrou v článku MDPI’s Remarkable Growth na blogu Scholarly Kitchen v srpnu 2020.

O jaký růst se přesně jedná, ukazuje databáze Scilit: v roce 2015 byl vydavatel MDPI na 23. místě podle počtu vydaných článků (17 tisíc), v roce 2020 se MDPI posunul na 4. místo se 163 tisíci vydanými články.

Analýza dat v nástroji InCites

Pomocí analytického nástroje InCites (Web of Science, producent Clarivate) lze zjistit, že Web of Science indexuje 88 časopisů MDPI (k datu 7. 4. 2021).

V roce 2019 bylo rozložení časopisů (v počtu 84) podle kvartilů IF 2019 následující:

  • Q1: 26 časopisů (30 %)
  • Q2: 37 časopisů (44 %)
  • Q3: 8 časopisů (9,5 %)
  • Q4: 1 časopis (1 %)
  • bez kvartilu: 12 časopisů (14 %)

10 časopisů s největším počtem vydaných článků:

  • INTERNATIONAL JOURNAL OF MOLECULAR SCIENCES
  • SENSORS
  • SUSTAINABILITY
  • MOLECULES
  • INTERNATIONAL JOURNAL OF ENVIRONMENTAL RESEARCH AND PUBLIC HEALTH
  • ENERGIES
  • APPLIED SCIENCES-BASEL
  • MATERIALS
  • REMOTE SENSING
  • NUTRIENTS

Podrobný přehled časopisů MDPI, viz report v prostředí Power BI.

Srovnání trendu publikování v časopisech MDPI autorů VŠB-TUO a VUT

V následujícím reportu v prostředí Power BI je analyzován trend publikování autorů VŠB-TUO a VUT v časopisech MDPI. Analýza ukazuje shodný trend – stoupající počty článků autorů obou univerzit publikovaných u MDPI v posledních třech letech, kdy počet publikovaných článků narůstá skokově jednou tolik oproti předchozímu roku (2018 až 2020).

Kolik stojí publikování v časopisech MDPI?

Průměrná výše APC v roce 2020 u MDPI je 1 532 EUR podle databáze OpenAPC, která shromažďuje data o skutečně zaplacených poplatcích APC. VŠB-TUO do této databáze přispěla poprvé v roce 2020, viz článek Kolik vydává VŠB-TUO za APCs? Dle dostupných dat zaplatili autoři VŠB-TUO v roce 2019 přes 40 tisíc EUR vydavateli MDPI. Při zvyšujícím se počtu článků publikovaných u MDPI se nejedná v součtu o malou částku**.

** Náklady na publikování lehce snižuje členství VŠB-TUO ve slevovém programu – MDPI Institutional Open Access Program, který poskytuje autorům VŠB-TUO slevu 10 % z celkové částky APC, viz podrobnosti v článku na blogu.

Závěr

Z analyzovaných dat v nástroji InCites lze usuzovat, že publikační prostor v časopisech MDPI je hojně využívaný nejen autor VŠB-TUO, ale také VUT. Trend u obou univerzit je obdobný. MDPI nabízí z hlediska Metodiky 17+ (a interní metodiky hodnocení výsledků VŠB-TUO) dostatečně kvalitní časopisy, zařazované do kvartilů IF 1 a 2, tudíž v posledních třech letech lze vidět znatelný nárůst vydaných článků u tohoto vydavatele.

Analýza všech časopisů MDPI v InCites potvrzuje, že vydavatel MDPI je atraktivní nejen pro české autory, ale nárůst článkové produkce se projevuje celosvětově.

Lze odhadovat, že určitou roli může hrát již obecně přijímané open access politiky grantových agentur, politiky open access na národních úrovních, kdy jsou autoři vedeni k publikování v režimu open access. Při hledání open access publikační platformy, která vyhovuje grantovým podmínkám a zároveň není finančně ruinující, pak MDPI nabízí řešení vyhovující všem stranám.

Užitečné zdroje

Zeptejte se knihovníka

Publikování u vydavatele MDPI – aktuální trend
Štítky: